pondělí 20. listopadu 2017

Recenze/review - MORPHOSYS - The Saw Is Family (2017)


MORPHOSYS - The Saw Is Family
CD 2017, Witches Brew

for english please scroll down

Pojď ke mě má milá, ukážu ti sbírku svých motorových pil. Nahodím motor, promažeme rezavý řetěz tvojí vlastní krví. Tak pojď, bude se ti to líbit. Zatančíš mi poslední tanec plný bolesti. Lehneš si do vany, uslyšíš bručení mé chladné kamarádky. No pojď má milá, ukážu ti cestu peklem.

Death thrashoví maniaci MORPHOSYS určitě mají rádi film Masakr texaskou motorovou pilou. Mají totiž tenhle nástroj na řezání dřeva a porcování lidských těl jak na obalu, tak na promo fotkách. Je jejich poznávacím znamením. A také přesně vystihuje to, co se odehrává na jejich nové desce "The Saw Is Family". Krvelačný, natlakovaný smrtící kov, který rozhýbe i mrtvého.






"The Saw Is Family" je vlastně takovým obyčejným death thrashovým albem, ze kterého občas vyleze na povrch heavy metalová melodie. Ano, deska by se dala popsat jednou větou. Jenže ona je také dobře zvukově ošetřená, se slušnými nápady ve skladbách, energií a šílenstvím. Nic převratného, ani objevného, ale rozhodně se jedná o surové a poctivé řemeslo. Člověk má chuť se kývat do rytmu, zaběhnout do dílny a vytáhnout také motorovou pilu. A když není pila, tak bude alespoň bourací palice, tou lze také způsobit pořádnou paseku. Takže přátelé, pokud máte chuť na poctivý death thrashový masakr, tak neváhejte. Solidní album.



Asphyx says:

Come to me my dear, I will show you my collection of chainsaws. Let´s start the engine, oil the rusty chain with your own blood. So come on, you are going to like it. You will dance the last dance full of pain for me. You will lie in the bath, hear mournfulness of my cold friend. Come on my dear, I will show you the way to hell. 

Death thrash maniacs MORPHOSYS definitely like the movie The Texas Chainsaw Massacre. They have this tool on their cover and promo pictures and they use it for cutting wood and human bodies. Chainsaw is like their signature. And it also absolutely express what is happening on their new album “The Saw Is Family”. Bloody, pressurized death metal which will even make a death person move. 

“The Saw Is Family” is just an ordinary thrash album and from time to time there are some heavy metal melodies. Yes, you can describe this album with just 1 sentence. But this album also has a great sound, has a great ideas in the songs and there is energy and madness. Nothing revolutionary or discovering but it is definitely an honest craft. You just want to move in the rhythm, run into your work-room and take out your chainsaw. And if you do not have any, you take a sniper stick and you can do some madness with that too. So, my friends, if you want some real death thrash massacre, do not hesitate. A solid album.

tracklist:
1. Carniwar 04:28
2. The Saw Is Family 02:55
3. Torture Chamber 02:58
4. The Walking Dead 04:19
5. Storm Of Blood 03:46
6. Memory Of The Insane 02:57
7. Fleischeslust 04:31
8. You Shall Bleed 04:47
9. Todesengel 03:50
10. Corpse Grinder 02:26

band:
Chris: Vocals/Chainsaw
Marko: Guitar
Jazz: Bass
Alex: Drums

neděle 19. listopadu 2017

Recenze/review - SATANIC - Architecture of Chaos (2016)


SATANIC - Architecture of Chaos
CD 2016, vlastní vydání

Dali mi do rukou krabici s výbušninou uvnitř. Byl jsem vyvolený, ten který měl zničit celý svět. Říkali, že se dostanu do nebe a zažiji nekonečný ráj. Roztrhaný, zničený, pokořený, jsem nakonec umíral jako kus nepotřebného masa.

Občas mi připadá, že je kolem mě jen samý chaos. Jindy chytří lidé plivají kolem sebe pod přezdívkami sliny plné jedu, děti mají v očích strach i vztek zároveň a rozum se vytratil už dávno. Musím utéct, zavřít se někam, kde je ještě všechno v pořádku. Dnes volím k poslechu album thrash deathových maniaků z Kanady - SATANIC. Kapely, která mě při prvních setkáních nezaujala vlastně vůbec ničím. Jejich tvorba mi připadala obyčejná, monotónní. Jenže jsem jim dal čas a nakonec mám pocit, že nahlížíme na hudbu úplně stejným způsobem.


"Architecture of Chaos" je albem, které jde až k jádru věci. K samotným základům death metalu a thrashe. Myslím si, že se kapele sázka na jistotu vyplatila. Nesnaží se o zbytečné složitosti. Raději přidají na energii, odjistí třaskavou výbušninu a hodí ji mezi nás jako kusy plesnivého masa. Jednoduchost, masakr, prašivina. To jsou slova, která mě napadají asi nejčastěji. Nahrávka je určena pro obdivovatele starých postupů, milovníky nečistého zvuku a nikdy nekončícího mosh-pitu. Netřeba hledat nic jiného. Je moc dobře, že člověk ještě může potkat skupiny, které podobnou hudbu dělají v tomto stylu. Možná je v mém náhledu kus nostalgie, ale mě jednoduše album "Architecture of Chaos" baví poslouchat. A to je rozhodující. Thrash death metalová deska, které řeže tím správným způsobem. 


sumarizace:

Riffy ostré jako břitva, plesnivina a thrashový feeling. To jsou první věci, které mě napadají při poslechu novinky "Architecture of Chaos"SATANIC nahráli tradiční, klasické album. Zaplať Satan za to! Nahrávka je určena pro všechny pravé old school death metalové maniaky. Nečekejte žádný posun, ani progresi, ale rovnou rozsekaný obličej. Jsem při poslechu rozemletý jako nějaké pořádně rozdrcené maso. Zavolejte do kafilerie, za chvíli jsem tam. Mé staré kosti děkují, že se zase jednou mohou rozhýbat v pořádně rychlém tempu. Pokud jste měli rádi stará alba těchto kanadských maniaků, myslím, že budete spokojeni i tentokrát. Hydra z devadesátých let je zpět a opět řve jako divoká šelma utržená ze řetězu. Nahlas, rychle a pořádně krutě. Strhněte všechny modly! Rozbijte kladivem zeď a slyšte poctivý, reálný death/thrash metal! Old school death/thrash metal forever!


Asphyx says:

The riffs sharp like a rasor, mildew and thrash feeling. These are the first things coming to my mind when listening to the news, "Architecture of Chaos"SATANIC recorded the traditional, classic album. Thanks to Satan! The recording is intended for all true old school death metal maniacs. Don't expect any shift or progression, but right cut up face. When listening I was minced like some pretty crushed meat. Call the glue factory, I'm there in a few minutes. My old bones thank  that they can once again move in pretty rapid pace. If you liked old albums of these Canadian maniacs, I think you will be satisfied this time too. Hydra from the 90th is back and it roars again like wild beast loose from the chain. Loud, fast and really cruel. Tear down all the idols! Break the wall with a hammer and hear honest, real death/thrash metal in their field! Old school death/thrash metal forever! 

tracklist:
Mephistophelian (6:11) 
World of Chaos (2:26) 
Processing the Undead (3:32) 
Architecture of Apocalypse (4:44) 
Armageddon (7:31) 
Systematic Fear (3:21) 
Biotech Warfare (3:51) 
Tchernobyl (8:42)

band:
Zak - Bass/Vocal

Gogol - Lead guitar/Vocal

Marty - Drum

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto devatenáctý - Na skok do pekla


Příběh sto devatenáctý - Na skok do pekla

Probudím se na zemi. Zachumlaný do nějaký deky. Bolí mě záda, ale hlavně hlava. Neskutečně. Pomalinku začínám vnímat svět. Opatrně, světloplaše. Opláchnu si obličej studenou vodou a dojde mi, že jsem spal u Kačenky. Ta zrovna mluví, ale zatím vnímám jen pohyb jejích rtů. Chci ji políbit, ale odvrátí se. ".....to tě museli odvézt zrovna ke mě?": slyším útržek. Pomalu mi začíná všechno docházet. Jak mě otec vyhodil, ať spím v tomhle stavu někde jinde. Za ním stojící máma, která na mě gestikulovala, ať jsem radši zticha. 

Copak já můžu za to, že měl Prcalík narozeniny? Sám bych určitě tolik ferneta nevypil. Nejsem blázen nebo už ano? Momentálně mě nic moc nenapadá. Chci spát. Ale nemůžu. Slíbil jsem, že pomůžu Kačenčině mámě na chatě. Vydáme se autobusem, vystoupíme v Doksech. Jsem hrdina, v autobuse se nepozvracím. Moje překrásná panenka, metalová víla mi dodává fakt sílu, pořád nadává nebo mě spíš přesvědčuje, že bych neměl tolik pít. Jakoby to sama neznala.

V lese padnu cestou přes kořen a chci tam zůstat, zemřít, rozplynout se. Ale čeká nás paní Kačenková, s čerstvým koláčem, kávou, voňavým gulášem, připraveným až po práci. Usměju se, vezmu rýč a jdu se jím ohánět na zahradu. Obracím půdu, dělám si srandu z Kačenky, protože má na sobě holínky a tepláky. Její máma je taky pěkná kočka. V nestřeženém okamžiku se vždycky vyzvracím a rovnou svůj nešťastný včerejšek zaorám. Prořežu stromy, svážu keře. Čerstvý vzduch mě konečně trošku srovná. 

Nevím jak jsi na tom ty můj milý čtenáři, ale já bych po opici vždycky hrozně rád spal se ženou. Zvláštní věc, ale Káča mou touhu chápala. Samozřejmě až po guláši, odpoledním pivku a když její máma nahoře na půdě usnula. Snad nás neslyšela. "Vstávat mládeži, jedete na ten koncert do Hradiště, ne?": vyruší nás ze snů a objetí. Už chápu, po kom je Kačenka tak hezká. Má rozpuštěné vlasy, ještě trošku zmuchlanou tvář a sálá z ní teplo. Z obou dvou. Voní spánkem. 

Zapneme starý kazeťák a řveme texty Vitacit. Mají nám večer v kulturáku zahrát. Už mi je dobře. Tenkrát se tělo vzpamatovalo pokaždé rychle. Na cestu dostaneme obrovský krajíce chleba se škvarkama. Mám Kačenku opatrovat a prý nám to spolu opravdu sluší. Musím se téhle větě pokaždé zasmát (si představte hubeného vysokého obrýleného váguse a princeznu s kaštánkovým pohledem), ale cítím, že ji její máma říká vážně, uvěřitelně. 

Čekají na nás na autobusáku. S lahváčema v rukou. S příběhy podobných opic, jako jsem měl já. Celá parta, všichni natěšení. Jde se na pivo. Dozvídáme se, že s Vitacitem vystoupí i Torr. Takže peklo na druhou. Sednu si mezi holky, mám ty svoje občas trapný řeči, předvádím se, Kačenka mě občas mírní. Jsem šťastnej, už zase lehce opilej. Objímáme se a slibujeme si věrnost (sobě i metalu) na celý život. 

V hospodě nás je metalových chuligánů něco kolem dvaceti. Další se přidají cestou. Cítím sílu davu, který skanduje texty kapel. Jsou tady z Liberce, Turnova, Jablonce nad Nisou. Nekonečná řada známých tváří. "Čau maniaci, tak co, vy jste se ještě nedali na Michala Davida?": ozve se za mnou zpěvavý hlas a tam stojí Petra. Kdysi ze začátku, ještě před Káčou, jsem s ní měl nějaké velmi příjemné intimní jednání. Obejmeme se, všechny mé bývalé i současné lásky se mnou mají hezký vztah, tak proč ne. Káča sice zase trošku zabublá, ale uklidním ji jazykem zaraženým až někam k mandlím. 

Torr hrají jako první. Masakr, roztáčíme vrtule a točíme se v kruzích. Jana má notně nacamráno a většinou je to tak, že skáče mým směrem. Ví, že je na mě spolehnutí, že mám sílu a vždycky ji chytím. Spolu s Kytkou a Prcalíkem. Jenže tentokrát vystoupení přeruší pořadatel a požádá nás o to, abychom neskákali. "Di do vole prdele, blbečku": zařve Jana, nechá se vysadit nahoru (kdo byste mladé kozaté holce odolal?). Potom skočí. Mocně, krásně, na mě. Jsem asi po té včerejší opici zesláblý nebo jen udělám chybu, ale podlomí se mi nohy. "Kuboooooo?!": uslyším a po rukou mi sklouzne celé krásné Janino poprsí. Následuje rána, kterou ale přes hudbu neslyším, spíš si ten křupající zvuk představuji.

Nahnu se, zeptám, jestli je všechno v pořádku. Není. Bolí ji noha. Vytáhnu ji z mosh-pitu, vezmu do náruče, jen kývnu na ostatní. Nemusíme mluvit, jsme spojeni poutem jako vlčí smečka. Posadím Janu na schody, oddechuji, protože je jí pořádný kus ženský. "Mám asi zlomenou nohu": syká bolestí.

Zkouším odchytit kolemjdoucí, ale všichni si myslí, že jsme jen ožralý máničky, co dělají bordel (a mají svým způsobem pravdu). Lidi se spíš odvracejí, obcházejí mě, případně zrychlí krok. Achjo. Vezmu radši Janu na záda. Dýchá mi za krk a trošku nadává, abych s ní tak neposkakoval. Jsem zmatený, mobily tenkrát nebyly. Ale potkáme na náměstí lékárnu. Mají tam non-stop a tak zazvoním. "Copak potřebujete?": ozve se jemný hlas. Vše vysvětlím černovlásce v bílém a je nám otevřeno. A taky zavolána sanitka. Problém je, že v Mnichově Hradišti není nemocnice, ani pohotovost nebo všechno vozí do Boleslavi jen tak, nevím, to už si nepamatuji.

Každopádně jsme najednou v boleslavské nemocnici. Rentgen, vyšetření. "Vy jste přítel? Pila jste? Jak se to stalo?": ptají se dokola a koukají na nás značně nechápavě. Proč by někdo skákal z pódia opilý? Snažím se vysvětlovat. Mladší sestřičky chápou, doktoři kroutí hlavami. Jana dostane sádru po koleno, berle a odvoz zpátky do Hradiště. Možná je to hloupost, ale jsme mladí, nasáklí alkoholem a chceme stihnout kamarády. Sanitář i řidič na nás koukají jak vyorané myši, ale vyhodí nás před kulturákem. Jana je najednou za hrdinku. Protože byla na skok v pekle, přežila a vrátila se. Dokonce kvůli ní Vitacit přidá ještě několik skladeb a jeden song jí věnuje. Má kamarádka září.

Tohle bylo samozřejmě všechno moc hezký, ale když všichni odešli, tak nám mladým a nerozvážným nedošla jedna věc. Jak vlastně dostaneme Janu domů? Na taxíka nemáme a v Hradišti stejně žádný nejsou. Musíme se rozdělit. Já jdu s Janou a Káčou na autobusák, ostatní na vlak do Boleslavi. Logické by sice bylo, aby má raněná kamarádka jela rovnou domů, ale znáte to, ženský, to je jinej svět.

Máme na cestu flašku rumu a čeká nás spousta hodin na autobusové zastávce. Jana pomalu střízliví, je jí zima - jsem tak na plech, že stojím v tý kládě jen do půl těla, aby se má kamarádka zahřála. Káča nad náma kroutí hlavou a je nejrozumnější. "Komu je co do nějakýho rozumu?": křičíme na ní s Janou i do ulic. Potom mám opileckou stíhu, hrozně se pořád Janě omlouvám, že jsem ji nechytil. Jsem z toho fakt totálně hotovej. Asi ten rum, únava a divný stavy.

Konečně autobus, kterej nás nechce vzít. Prý jsme špinaví (pravda), ožralí (pravda) a ze mě prý jde strach (lež, roztomileji jsem nikdy nevypadal - říká Jana). Ano, ale pane, já tady mám nemocnou kamarádku. Nakonec toho nelidu holky přemluví. Magor. Já bych mu dal pěstí, mumlám ještě vzadu na sedadlech (Káča na mě dělá pšššt a hladí mě po ruce). Spadnou na mě berle a rozseknou mi obočí. Jizvu tam mám dodnes.

V Doksech musím ukrást kárku z jedné zahrady. Janu už bych neunesl. Napíšu alespoň na zeď kusem cihly, že ji vrátím. Táhneme opilou kamarádku na vozíku, dojíždí v nás poslední alkohol. Kačenky máma se zhrozí, chvilku jakože nadává, ale protože já měl vždycky obrovský štěstí na ženský, tak nás jen po pár mých uklidňujících větách pošle spát (Prcalík vždycky říkal, že jsem s tím hlasem jak hypnotizér a že to funguje jen na ženský a vzteklý psy). Ležím na zemi.

Ráno se probudím. Zachumlaný do nějaký deky. Bolí mě záda, ale hlavně hlava. Neskutečně. Pomalinku začínám vnímat svět. Opatrně, světloplaše. Holky mají vykasaný trička a já na ně dostanu obrovskou chuť. Místo sexu je ale jen čaj, chleba a spoustu rad do života od paní Kačenkové. Koukám na ty její krásné vlasy (a poslouchám hlas, u kterého doufám, že ho jednou bude mít Kačenka taky, protože nebyl pisklavej, ale jemnej, hedvábnej a neskutečně rajcovní) a přemýšlím, jaké by to bylo ji pohladit. Pak se otřepu, to přece nejde, nebuď blbej, skočil bys rovnou do pekla. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 18. listopadu 2017

Recenze/review - MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY - Thousand Years of Emptiness (2017)


MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY - Thousand Years of Emptiness
CD 2017, Bizarre Leprous prod./Nice to Eat You rec.

for english please scroll down

Silné zásady, třeba jako chlorid sodný, působí lidskému tělu víc než čtyřicetkrát větší bolest a poškození tkání než silné kyseliny.

A teď si představte obrovskou nádobu, kde sedíte připoutáni. Do vody je postupně vháněn louh. Nejdříve se sloupne svrchní vrstva kůže, následuje maso. Všechno pomalu, postupně, o to víc bolestivěji. Přesně takovým způsobem na mě působí nová deska goregrind brutal death metalových MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY. Pojďte se spolu se mnou vykoupat v krvavé lázni, jste srdečně zváni.



MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY se se svým novým albem "Thousand Years of Emptiness" opět pohybují na tenké hranici mezi brutálním death metalem, gorem a grindem. Novinka ve mě vyvolává až roztodivné reakce. Jednou je ostrá jako břitva, jindy temná a nakonec skočně veselá. Baví mě ale celá bezezbytku. Na povrchu sice vypadá jako poleva z ušlehané krve, ale když ji dáte čas, najednou zjistíte, že pod povrchem je nejen solidní řemeslo, ale i spousta skvělých nápadů. A ještě je navíc sranda. Některé "nářezové" pasáže by možná zasloužily trošku osvěžit, ale zase na druhou stranu, dole pod pódiem budou působit asi nejpřitažlivěji. Skvělá a zásadní je pro mě hlavně schopnost kapely upoutat moji pozornost během celé doby poslechu. Mě jednoduše tahle krvavá lázeň baví, podupávám si do rytmu a mám sto chutí ji pustit do ksichtu všem magorům. V promo materiálech se o kapele hovoří jako o ultra brutal death metal killers. Podepisuji vlastní krví! Parádní nahrávka!



Asphyx says:

Strong bases, like sodium chloride, cause more than forty times more pain and damage to the human body than strong acids.

Now imagine a huge pot where you sit on a strap. Lye is gradually poured into the water. The top layer of skin is peeled off, followed by flesh. Everything slowly, gradually, all more painfully. That's exactly my feelings when listening to the new album of gore grind brutal death metal band MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOR OF QUEER DECAY. Let's have a bath together in the bloody spa, you are cordially invited.


MINUCING FURY AND GUTTURAL CLAMOR OF QUEER DECAY with their new album "Thousand Years of Emptiness", again move on the thin line between brutal death metal, gore and grind. The new album in me raises up strange reactions. Once it's razor-sharp, sometimes dark and eventually joyful. But I enjoy the whole album. On the surface it looks like a frosting of the wounded blood but when you give it time you suddenly find that under the surface is not only a solid craft but also a lot of great ideas. And there's more fun. Some passages may have been worthwhile to refresh, but on the other side, they will probably be most attractive on live performance under the stage. Great and essential for me is the ability of the band to attract my attention during the whole listening period. I simply enjoy this bloody bath, I'm in the rhythm and I have a taste of putting it in the face for all the jerks. In promo materials band is referred to as ultra-brutal death metal killers. I sign it by my own blood! Great album!



tracklist:
1. Tenuous Vision
2. Thousand Years of Emptiness
3. Liability
4. Lies
5. Break Me Down
6. Fake Fate
7. Gutalaxomy-Psy
8. Access9. Denied
10. Progeny
11. While guitar player Motorak was drinking beers on the bar in the club in Berlin, the rest of the members of Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay were trying to find the hostel located just 200 metres from the club which took unbelievable 2 hours of needless walk around the city without a beer
12. Bigger Dement We Hoped
13. Paranormal Abnormal



band:
Reef - vocals
Motorak - guitar, backing vocals
Milcunt - vocals
Had - bass
Dicko - drums




order here/objednávej zde:

pátek 17. listopadu 2017

Recenze/review - FINAL FLAG – Capture the Flag (2017)


FINAL FLAG – Capture the Flag
CD 2017, Support Underground

for english please scroll down

Punkeři, thrasheři a hardcoreoví maniaci celého světa spojte se! Utvořte kruh, zapřete se nohama a začněte pařit. Právě hrají FINAL FLAG! Česko - americká úderka ve složení Skoří (EXORCIZPHOBIA), Jirka Rosa (TORTHARRY) a Eric Helzer (WEHRMACHT). Crossover jak vyšitý horkou jehlou do holé kůže. Klasický, tak jak ho známe z osmdesátých let a jak jej hráli třeba takoví ANTHRAX, D.R.I., M.O.D., SUICIDAL TENDENCIS, ale i DEAD KENNEDYS, BLACK FLAG.

Pánové citují ze starých učebnic vskutku dobře, jen se nemohu občas ubránit dojmu, že se snaží možná až moc tlačit na pilu. Vše odsýpá jak má, jen se sem tam vkrádá stereotyp a některé nápady jsou příliš monotónní. Naživo to asi nevadí, ale z desky je přeci jen cítit chvílemi tápání. Ale tak, je to taky punk a tam lze ledacos odpustit, nemám pravdu? 




Celkové provedení hodnotím na velmi dobrou. Obal zaujme, evokuje ve mě kriminální seriály z osmdesátých let. Zvuk bych klidně ještě víc ušpinil, ale to je jen taková drobnost, není to věc, která by mi nějak zásadně vadila. Ericovi by slušela větší hlasová variabilita. Osobně bych také ocenil víc "pomalejších" pasáží, na 38 a půl minuty jich je dle mého málo a některé songy díky tomu splývají v jeden monolit. Celkově ale považuji novinku "Capture the Flag" za velmi povedené album, které by nemělo chybět ve sbírce každého pořádného a poctivého thrashera, punkera a hard coreisty. Nezbývá tedy nic jiného, než nasadit sluchátka na uši a vyrazit do ulic, případně na koncert, kde to musí být ještě větší odvaz. Nechte si chutnat!


Asphyx says:

Punks, thrashers and hardcore maniacs around the world – unite! Make a circle, anchor your feet and start to mosh. Just playing FINAL FLAG! Czech - American strike composed by Skoři (EXORCIZPHOBIA), Jirka Rosa (TORTHARRY) and Eric Helzer (WEHRMACHT). Crossover as embroidered with a hot needle into bare skin. Classical, as we know it from the 80s such as ANTHRAX, D.R.I, M.O.D., SUICIDAL TENDENCIS, but also DEAD KENNEDYS, BLACK FLAG.

The guys quote from old textbooks really well, I just cannot defend the impression that they are trying to „push too hard on the saw“. Everything dips as should, just sometimes is stereotype and some ideas are too monotonous. It does not matter anymore on live performance, but it's just a moment of glimpse of the board. it's also a punk, and in punk is possible to forgive them a lot, am I not right?

Overall rating is very good. The cover is impressive, evoking criminals in the 1980s. The sound would be even dirtier but that's just such a small thing, it's not something that would make me feel bad. Eric could be more voice variable. Personally I would also appreciate more "slower" passages, for 38 and a half minutes there are just few of them and its make songs are merged in one monolith. Overall, I consider „Capture the Flag“ to be a very good album, which should not be missed in the collection of every honest and thrasher, punker and hard core fans. There is nothing left just put the earphones to the ears and go out into the streets, or at a concert where it has to be even bigger massacre. Bon appetite!


tracklist:
Swallow All the Drugs
Female Accomplice
Insurgency
Uncle Tom (Morello)
Johnny´s at the Disco
Be the Movie
Prison Break
Hang ´em High
Hey Officer
Cutloose
The Incorporated Eights
White Wine
Run From the Cure
Take Me to Your Leader
Get it Back
Palestinians


band:
Eric Helzer - vokály
Tomáš "Skoří" Skořepa - kytary, doprovodné vokály
Jiří Rosa - bicí

čtvrtek 16. listopadu 2017

Recenze/review - VULTURE INDUSTIRES - Stranger Times (2017)


VULTURE INDUSTIRES - Stranger Times
CD 2017, Season of Mist

for english please scroll down

Jsem šíleně unavený. Mám co dělat, abych přemohl spánek. Mé tělo odmítá poslušnost a marně hledám opuštěný temný kout, kde bych na chvíli spočinul. Přesto, přese všechno, tančím stále dál. K poslechu mi totiž hraje nová deska norských VULTURE INDUSTIRES.

Avantgardní směsice rocku a metalu mi dělá moc dobře na mé ztracené duši. Novinka dokáže zaujmout, občas zabolet, ale hlavně nabít posluchače energií. Jen musí být jeho uši nasměřované na pohodovou, klidnější muziku. Progresivní momenty zaujmou, kytary se postupně zaryjí až někam do zadní části mozku a hlas? Ten je jedním slovem dokonalý. VULTURE INDUSTRIES jsou zkrátka originál a poznáte je podle pár prvních tónů.



"Stranger Times" je nebývale hravou deskou, odkazující na staré rockové bardy. Je příjemným poselstvím, čerpajícím ze stejných zdrojů, jako to dělají třeba takoví ARCTURUS, SOLEFALD, DEVIL DOLL, VIRUS, ASHESPIRE, CODE a samozřejmě rockoví velikáni sedmdesátých a osmdesátých let. Na nové album lze jistě nahlížet i stylem - všechno tohle tady už dávno bylo - ale dělat to nebudu. Pro mě je nejdůležitější, že mě baví nahrávku poslouchat. Získala si mě postupně, polehoučku na svoji stranu a je mým průvodcem hlavně ve chvílích odpočinku. Můžete být unaveni, zcela bez energie, můžete mít deprese, ale tohle album vás nakopne, nabudí, nabije energií. Nedá se nic dělat, já tančím dál! Příjemná deska, doslova narvaná skvělými melodiemi. Nechte si chutnat!


Asphyx says:


I am so tired. I am trying my best to fight the sleep. My body rejects to obey and I look for an abandoned corner to sleep for a while. Still, despite everything I am still dancing. It is because I am listening to the new album by Norwegian VULTURE INDUSTRIES.



An avant-garde mixture of rock and metal feels really good to me and to my lost soul. This new album can catch your attention and it can also hurt. But it will recharge your power. But you have to prepare your ears for relaxation and quieter music. There are some interesting progressive parts and the guitars will cut the back of your brain. And the vocal? It is amazing. VULTURE INDUSTRIES are original and you will recognize that by the first few tones.


“Stranger Times” is an unusually playful album and it refers to old rock bands. It is like a pleasant message which draws inspiration from the same sources as some previous bands – ARCTURUS, SOLEFALD, DEVIL DOLL, VIRUS, ASHESPIRE, CODE and of course the rock legend of the 80s and 70s. You can feel that this album does not bring anything new to the table but I am not going to do that. For me, the most important thing is that I enjoy listening to this album. It caught my attention slowly and it is my guide in the times of rest. You can feel tired, without energy, you can have depression but this album will kick your ass and make you shine with energy. Well, there is nothing I can do, I just have to continue dancing. A pleasant album which is filled with great melodies. Bon appetite!

Tracklist:

1. Tales Of Woe 
2. As The World Burns 
3. Strangers 
4. The Beacon 
5. Something Vile 
6. My Body, My Blood 
7. Gentle Touch Of A Killer 
8. Screaming Reflections 
9. Midnight Draws Near



band:


Øyvind Madsen - Guitars

Eivind Huse - Guitars
Tor Helge Gjengedal - Drums
Kyrre Teigen - Bass
Bjørnar E. Nilsen - Vocals


středa 15. listopadu 2017

Recenze/review - CRANIAL CARNAGE - Abhorrence (2017)


CRANIAL CARNAGE - Abhorrence
CD 2017, Immortal Souls Productions

for english please scroll down

Představte si vír roztočených ostrých čepelí. Kovový větrák, který vás pohltí a rozcupuje na malé kousky zcela zbytečného masa. Vyvrhnutí padnete na zem a budete prosit, aby vás už konečně zametli do kanálu. Ano, přesně takové jsou mé pocity z novinky českých CRANIAL CARNAGE. 

"Abhorrence" je prvotinou, vydanou letos u slovenského labelu Immortal Souls Productions a je také jasnou odpovědí na otázky smrti, které kdysi předložili třeba takoví SUFFOCATION, DEICIDE, SINISTER, DYING FETUS, DERANGED, MORBID ANGEL. Samozřejmě s poctivou dávkou brutality navíc.



Pod skvělým obalem od mistra Deathera se ukrývá hodně zkažená krev. Nasáklá parádním zvukem, drtivým dopadem a schopností kapely vás rozemlít na obyčejný prach. Přiznám se, nečekal jsem to. Před námi stojí kapela, která přesně a jasně ví, co chce hrát. A ještě navíc z jednotlivých songů cítit takové to temné chvění, které odlišuje dobré desky od špatných. CRANIAL CARNAGE ctí death metalovou klasiku, umí zahrát zapamatovatelný motiv. Cením si toho o hodně víc, než kdyby hráli o 100 km v hodině rychleji a komplikovaněji. Viděli jste někdy přímý přenos z pitvy? Pokud ne, tak by vám nemělo letošní album rozhodně ujít. Možná jsou některé songy lehce monotónní, někdy až příliš dlouhé, ale když posloucháte nahrávku v celku, tak to vůbec nevadí. Vypadá to, že máme v Evropě další smečku pořádně naštvaných řezníků, se kterými musíme počítat. Z mé strany ještě jeden malý poznatek. "Abhorrence" je přesně tím druhem alba, které používám ve chvílích, kdy mám pocit, že mi všechno padá na hlavu. Vyčistí mi mozek kyselinou sírovou a death metalem. Víc nechci a ani nepotřebuji. Poctivá porce smrti! Doporučuji!


Asphyx says:

Imagine a swirl of bent sharp blades. A metal fan that absorbs and splits you into small pieces of unnecessary meat. You will fall on the ground and ask you to finally sweep you into the canal. Yes, these are my feelings from the novelty of Czech CRANIAL CARNAGE.

"Abhorrence" is the first release released this year by Immortal Souls Productions and is also a clear answer to the questions of death that had once been submitted by bands such as SUFFOCATION, DEICIDE, SINISTER, DYING FETUS, DERANGED, MORBID ANGEL. Of course, with a fair amount of extra brutality.


There is a lot of spoiled blood under the great cover of master Deather. Inspired by the brilliant sound, the overwhelming impact and the band's ability to make you feel like you are grinded in the dust. I admit, I did not expect it. In front of us stands a band that knows exactly what they want to play. And moreover, from individual songs, they feel such a dark vibe that distinguishes good albums from bad ones. CRANIAL CARNAGE honors death metal classic, can play a memorable motif. I appreciate it much more than if they played 100 km/h faster and more complicated. Have you ever seen a direct transmission from an autopsy? If not, you should not miss this year's album. Maybe some songs are slightly monotonous, sometimes too long, but when you listen to the recording as a whole, it does not matter at all. It looks like we have another pack of well-angled butchers in Europe that we have to count on. On my part, there is one little note. "Abhorrence" is exactly the sort of album I use when I feel like it's all over my head. It cleanses my brain with sulfuric acid and death metal. I do not want more and I do not even need it. Honest portion of death! I recommend!

Tracklist:
1. Antichrist
2. Conflict Enemy
3. Abhorrence
4. Infection Heresy
5. Obscenity
6. Kill The Christians
7. Sacrificial Gift
8. Bastard
9. Morbid Oath
10. Sadistic Bloodbath
11. Doomed Obsession

band:

úterý 14. listopadu 2017

Recenze/review - IMPLORE - Subjugate (2017)


IMPLORE - Subjugate
CD 2017, Century Media Records

for english version please scroll down

Vlezly mi do snů další ošklivé noční můry. Roztahovaly se v mé hlavě, drásaly mé nervy. Probouzel jsem se strachem, zpocený a nevěděl co je realita a co ještě sen. Až jednou, když jsem narazil na nové album německých IMPLORE, ulevilo se mi. Deska "Subjugate" je totiž doslova zabijákem nočních můr.

Neučesaní, crustoví, punkoví, blackoví a death metaloví. Takoví jsou IMPLORE i na své novince. Hudba určená do malého klubu, ke spoustě piv a pořádnému večírku. Muzika, kterou budete s chutí poslouchat, když půjdete ráno špinavým městem směrem do továrny na smrt.


"Subjugate" je pořádně ukřičeným, žhavým albem, které připomíná kyselinu chrstnutou přímo do vašeho obličeje. Nečekejte žádné uhlazené melodie, ale spíš pořádnou nálož prašivých kostí, vysypaných před vás na hromadu. Musíte se jimi prohrabat, rozdělit je na ty, které se rozpadají a které ještě splní svůj účel. Metalová kladiva drtí bílé lebky takovým způsobem, že jsem zcela stržen do víru špinavého umírání. IMPLORE jsou možná občas až moc monotónní, vokalistovi by prospěla větší variabilita jeho hlasu, ale koho to vlastně zajímá? Vždyť v důsledku jde stejně hlavě o to, zničit vše živé v okruhu několika kilometrů. A to Němci s přehledem umí. Solidní špinavá hudební záležitost!


Asphyx says:

Again, I have some ugly nightmares. They stretched in my head and rustled my nerves. I woke up with fear, sweating and I did not know what reality was and what a dream was. And then once, when I hear an album by German IMPLORE I was relieved. The album “Subjugate” is like a killer of nightmares.



They are crusty, punk, black and death metal – IMPLORE and their new album. This music is suitable for smaller clubs where a lot of beer and a great party is. Music which you want to hear in the morning when you walk to the factory for death through the dirty city. 

“Subjugate” is very screamy and hot album which is like an acid which someone threw into your face. There are any smooth melodies, rather a big portion of ashy bones which were spilled in front of you in a pile. You have to go through them and separate the ones which are decaying from the good ones. Metal hammers are crushing white skulls and it that brings me to a whirl of dirty dying. IMPLORE are sometimes too monotonous and the vocalist would benefit from having a wider range of voice, but who cares. The most important thing is to destroy the world and everything alive within a few miles. And those Germans know how to do that. Solid dirty music!



Tracklist:
01. Birth of an Era
02. Loathe
03. Cursed Existence
04. Paradox
05. Disconnected from Ourselves
06. Totalitarian
07. Patterns to Follow
08. Ecocide
09. Technology a Justification for Killing
10. Cult of El
11. Desolated Winds
12. Boundary
13. Untouchable Pyramid
14. Gazing Beyond



band:

Gabriel (bass, vocals)
Petro (guitars)
Markus (guitars, vocals)
Guido (drums)


Recenze/review - NECROHERESY - Asylum (2017)


NECROHERESY - Asylum 
CD 2017, Symbol of Domination Prod./ Darknagar Records / Wings of Destruction

for english please scroll down

Občas se stane, že potkám svůj vlastní stín. Podám mu ruku, prohodím pár temných slov a dál hledím do nekonečného zrcadla svých činů. Stává se tak většinou za branou u hřbitova, když odcházím z pravidelné návštěvy. Co jsem zde hledal? A kdo vlastně jsem? Odpovědí je mi jen tichý šepot dávno mrtvých těl.

Mívám rád podobné chvíle rozjímání, obdivuji schopnost hudby navodit černou temnou atmosféru. Usazen u oblíbeného náhrobku, hned vedle staré márnice, poslouchám novinku slovenských NECROHERESY. Death thrashové kapely s blackovým odérem, která přesně pochopila zlo panující v záhrobí. Pojďte si udělat výlet do jedné staré kobky, kde se ctí samotné kořeny extrémního metalu. Troufám si tvrdit, že tento okultní obřad se vám bude líbit jako mě.


"Asylum" vás nejdříve zklidní naléhavým intrem, abyste pak rovnýma nohama skočili do maniakálního víru plného deathu a thrashe. Vše je zahráno hezky postaru, s takovým tím poctivým feelingem. Zpočátku sice album působí poměrně nepropustně, možná i lehce stereotypně, ale doporučuji vydržet. Po dalším poslechu mám najednou pocit, že cítím na prsou obrovskou tíhu. Možná za to může špinavá produkce, nekrofilní vokál nebo dunivé bicí, ale já opravdu podávám ruku svému vlastnímu stínu. Tahle deska není určena pro každého, ocení ji především častí účastníci okultních seancí, nočních zakázaných pohřbů i exhumace shnilých těl. Zdánlivý chaos se časem uklidní a na povrch jako nějaké naštvané zombie vyleze samotná zhudebněná smrt. Hledal jsem alespoň něco, co bych nahrávce vyčetl, ale vzhledem k tomu, že jsme ukováni s kapelou ze stejného železa, nic mě vlastně ani nenapadá. Mimochodem, texty i obal jsou jedním slovem exkluzivní. Peklo zkrátka existuje, "Asylum" je toho jasným důkazem. Album, které zhmotnilo tmu! Velmi dobře!



Asphyx says:

Sometimes I happen to meet my own shadow. I give him a hand, throw some dark words, and look into the endless mirror of my actions. It usually happens behind the gate at the cemetery when I leave a regular visit. What am I looking for here? And who am I? The answer is only a silent whisper of long-dead bodies.

I like similar moments of contemplation, admiring the ability of music to induce black dark atmosphere. Set up at the favorite tombstone, right next to the old morgue, I listen to the novelty of Slovak NECROHERESY. Death thrash bands with a black order, who grasped the evil that dominates the hades. Come and take a trip to one old dungeon, where the roots of extreme metal are worshiped. I dare say that you will like this occult ceremony like me.

"Asylum" will calm you down first with an urgent intro, after you will jump right into a maniacal whirlwind full of death and thrash. Everything is played fairly old, with such an honest feeling. Although initialy of the album is relatively impervious, perhaps even slightly stereotyped, but I recommend it to stand. After another listening I suddenly feel like I have a huge weight on my breast. It may be a dirty production, a necrophilous vocal or a droning drums, but I really give my hand to my own shadow. This album is not for everyone, is especially for frequent participants of occult sessions, night banned funerals and exhumation of rotten bodies. The chaos will calm down over time and the humorous death itself will come out like some angry zombies. I was looking at something that I would criticize, but because we are being knit with a band of the same iron, I do not found anything. By the way, the lyrics and the cover are exclusive. Hell exists, "Asylum" is clear proof. The album that materialized the darkness! Very good!

tracklist:
1. Intro 
2. Silence Before the Storm 
3. Four Rooms of Sanatorium 
4. Consecration 
5. Battle of Sokolovo 
6. Mortal Addiction 
7. Blind Monk 
8. Satan My Master 
9. Asylum 
10. Portent 

band:
Kazatel - Vocals And Lyrics, Witcher - Guitar And Backing Voclas, Axoris - Guitar, Sadist - Bass, Askold - Drums

Photos - SATYRICON, SUICIDAL ANGELS - Palác Akropolis, Prague - 12. 10. 2017

Satyricon

PHOTOS
author of photos Pavel Kovalančík
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky

SUICIDAL ANGELS








SATYRICON