úterý 22. května 2018

Interview - WOMBBATH - Playing old school death metal falls naturally for us.

Interview with legendary Swedish death metal band - WOMBBATH.

Answered Jonny and Håkan.

Translated by Duzl, thank you!

Ave WOMBBATH! I have been listening to your new album "The Freat Desolationl" for some time now and still I am discovering new and new pieces of darkness in it. I must admit that I expected good work from you but I didn´t expect that you were gonna kick so much ass. The album for me really did great. What are the reactions of fans, and what about their reviews? 

Jonny: The reactions has been great so far with stellar reviews, and praise from the fans for the 2 songs we have released from the album so far. 

The album has a classic Swedish sound. Oh, nice, I'll tell you! Still, But I still have to compare it with your first demos, where the sound was even dirtier. How has your created process changed? Time and technical possibilities are different than in the 1990s. 

Jonny: The writing process is bound evolve. Just look at the difference in circumstances, back in the 90s it was teenagers stuck in a sweaty rehearsal room, writing riffs and trying to make them into songs. But over 25 years has passed since and our skills has grown along with studio technology. These days you can make a demo at home, and make sure you have every song just the way you want it before you even enter the studio. Some people might think it takes the spirit out of it all, but I really don’t. When you have the technology to do so, why not make the best damned album you can. 

How does WOMBBATH make new songs? How is the process of creating new material itself? Who is the author of the music? 

Jonny: On “Downfall Rising” Hakan wrote all of the music except for one song that was written by Rickard the original guitarist. While on the new album we write about equal amounts each. We work really well together, and sometimes we think so alike that we almost write the same riff without hearing the other persons riff first. At the same time we add different elements to the songs, which creates a wider dynamic. 

You've always had the wonderful covers of your records. Does it matter a lot on how the album, the cover, look like? Who is the author of the new release "The Great Desolation"? 

Håkan: Nice to hear! Of course it matter in my personal opinion then. The author is there Mr. Sv Bell who aslo painted the cover for Internal Caustic Torments. Excellent man!

Who is the author of the texts and what they are discussing? Where do you get inspiration for themes?

Jonny: The lyrical themes for Wombbath are based on old Swedish folklore. Swedish folklore can be very different depending where in the country the lore originates from, especially ones that originate in Medelpad where I grew up. You can find a lot of these stories in Swedish folk music, and looking at where they found their inspiration, you can find an abundance to draw from. “Underneath the Rotten Soil”, for example, is based on a story about a man who fell in love with a being of the forest. The being tricks him into killing his wife and children, only to drown him in the river at the end. 

A quite common one that exists in all of Scandinavia and even Germany is “näcken” or “nøkk”, which tells the story of water spirits who play enchanted songs on the violin, luring women and children to drown in lakes or streams. As kids we were warned against näcken, as a way of keeping us away from lakes and rivers. My grandad was a “spelman”, which is a folk musician who would travel all over and play for food and drinks. He ignited my interest for old lore, as a lot of the songs he would play would tell a story of creatures both malevolent and helpful.I grew up quite far out in the countryside, so the busses were far apart, and a way to make time pass while waiting was to go to the local library to read about all these old stories. A lot of them were a way of warning people from going into the forest alone, or to go near rivers or moors. Or it could be a way to describe things like nightmares, which were said to be caused by mares — a wolf-like creature that would ride on a person’s chest while they are sleeping, or even take the sleeping’ s souls, to make leave their body at night to haunt the living. So, with Wombbath I try to tell these stories in my own way. I tend to lean towards the malevolent side of things, using fear, pain, and death as the main ingredients.

Only you Håkan remained from the original set. When I look at the Encyclopedia Metallum, the number of musicians who have gone through WOMBBATH is respectable. How do you explain that? 

Håkan: The original line up lost interest, hence the band loosing it's momentum, and when I resurrected the band in 2014, the aim was to record one album with some friends, so it was never intended as a steady lineup. But along the way we had so much fun that it became something much more, a band, something to bring to the stages of the world, and to do that you have to have a steady line up, which we have now. Not everyone is meant for a life of dedication to death metal, but you need it to be able to do what we do 

Like WOMBBATH, you were at the birth of a phenomenon called „Swedish death metal“! I'd ask you to remind us a little. In our country, democracy was born in the nineties, and you were creating something new. How was the 1990s in Sweden? Do you remember how you set up the band? Me and my readers would wonder what it was at the beginning. 

Jonny: Sweden has always been a good breeding ground for culture and music. In the late 70s and early 80s the government made it so that kids could borrow fully equipped rehearsal rooms for free. And I think this aided in creating the Swedish scene. You can actually get a grant for being in a band, and as long as you meet up at least 3 times a week and rehearse, you can get financial aid for equipment and studio time, something that’s been around since the 30s.

Between 1995 and 2014, you have interrupted your activities. Why actually? What was the reason? 

Håkan: In 94/95 or so everything ran out in the sand, keeping it short. After that I had In Thy Dreams til 2001. 2009 I created Skineater , felt like a comeback, writing on my own and it felt great and did come out great! 

In 2013 I recorded a ”modern version” of Silent As The Grave for Pulverised records reissue of ICT. 20 years anniversary and I named the song 20:13 Silence Unveiled. After that in 2014 quickly wrote a bunch of new songs for an ep/album to be released on Pulverised records which felt very good! Short story. I later chose between continuing Skineater or Wombbath. I chose Wombbath and I don’t regret it for a second though I have Skineater as a project now.

You play typical, classic Swedish death metal. You have never been driven from this path, you are "orthodox". Personally, this is one of the reasons why I liked your work, but did you think about to try to play something else, to make WOMBBATH sounds different? 

Jonny: Playing old school death metal falls naturally for us. Even if we draw inspiration from other genres and incorporate other elements to Wombbath, it will still sound old school. We write music that we like to listen to, and I think that is an important part to keep the flame burning. Wombbath will always sound like Wombbath even if we will never repeat the same album twice. 

I have at home your split album "Dragged into the Obscure" with the German REVEL IN FLESH. Both bands have shown a really perfect Swedish job! The record came out on vinyl. Vinyl as a medium has recently returned. The new "The Great Desolation" also comes out on vinyl? What's your relationship with vinyls? Do you collect them? Do you have a large collection? 

Jonny: I love vinyl, the format is very appealing to me. You get a larger format that gives more room to the artwork, and it is something special about owning an album on vinyl. My collection is not as big as I’d like it to be, currently I have about 800 vinyl’s.

We are approaching the end so I would try one more philosophical question. How would you define a style called Swedish death metal? What is this music for you and why did you choose this style? 

Jonny: Take equal parts Repulsion, Terrorizer, Autopsy and mix with Discharge, Napalm Death and throw in some Bolt Thrower and top it off with some Maiden harmonies and you got it. Tune it all down and run it through a Boss HM-2 pedal and you have the perfect foundation. Though Swedish death to me is ever evolving, ever growing. It doesn’t have to be a Dismember or Carnage clone, it can be so much more, and that is what I love about it, and why I think it is one the best subgenre is the world. 

What are the plans for WOMBBATH in the coming months? Will you support the news with a longer tour and also visit us in the Czech Republic? 

Håkan: May 21 we will play at Eradication Festival in Cardiff and the weekend after we are playing at Gamrocken here in Sweden. Those are actually the only booked shows at this time but it would be great to visit Czech for a lot of beer and some music! 

Thank you for your interview, and I wish you a great CD sales, hundreds of crazy fans, and a tons of good ideas. 

We will do our very best! Thanks!

pondělí 21. května 2018

Report, video - NICE TO EAT YOU DEATHFEST 2018 - zámek Libchavá - 17. - 19. 5. 2018


VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Zajímavá věc tohleto. Pořád je to stejný. Bejt jinej, pokérovanej, vlasatej, s lebkama na triku vás odlišuje. Jste prostě underground. Když vás potká partička důchodkyň, zaslechnete řeči o vágusech. Společnost se nemění, pořád je mezi náma spousta dobrých lidí, ale taky kurev. Víte proč jsem zase vyrazil na NTEY? Protože je tam pokaždé veselo a klídek. Super lidi (a málo kurev), tuny kamarádů a muziky. Nikdy jsem se tam necítil být jiný a odlišný. Na zámku v Libchavý je zkrátka pohoda a proto tam jezdíme.

Taky jsme se s mýma dětma nedávno bavili, co bych mohl být za superhrdinu. Mám rád Batmana, protože je temnej, líbí se mi Spiderman, protože je vtipnej. Manželce imponuje Thor (když měl ještě vlasy) a já si tipoval, že budu za Star Lorda, protože nosí walkmana. Jenže pak mi malej řekl, že vypadám jako Hellboy ve výslužbě. A víte že nakonec jo? Velkej jsem, silnej docela taky a rudej v létě bývám pokaždé (sice nemám tak dlouhej červenej ocas, ale to synkovi neříkám). 

Od vánoc jsem neměl dovolenou. Musel jsem vypadnout. Zase restartovat, být chvíli mimo práci, v normálním světě.

Wednesday / středa - May 16. květen

Prachsprostě jsem v jedenáct utekl. Vypnul pracovní sim kartu v telefonu a zdrhnul na vlak. O den dřív, abychom mohli s Bohumilem z Teplic pochlastat, probrat metal a vůbec si užívat. Nasednu do kupé, vydám se směr Most. Přistoupí skupinka děvčat, co jedou na nějakou křesťanskou párty (a zpívají nábožné písně - třeba skladbu Ježíš je můj pán nevyženu z hlavy několik dní). Asi netuší, že mezi nimi sedí Hellboy. Tu blondýnku bych rád přesvědčil o tom, že jsem příjemnější chlap než Kristus pán. Až na věky děvče. Škoda, že nejsem mladší.

V Teplicích je o mě královsky postaráno. Jídlo, pití, úsměvy. Taky hospůdka a náladička propláchnutá pivkem. Co si víc přát? Práce z hlavy postupně vymazána, tělo sice znaveno, ale to se poddá, teď jsme přeřazeni do metalového módu. Mexičtí FECALIZER v malým klubu byli jen krásnou tečkou, za tím naším opileckým tahem skrz Teplice. Na koncertě bylo víc lidí s kapelou, než návštěvníků. Přesto to byl death grindový rock´n´rollový večer jak se patří. 

Spím jak zabitej.

Thursday / čtvrtek - May 17. květen

Přesun vlakem do České Lípy. Ubytování v ubykačce jako minule. Máme zase rozkecáno. Pivo, oběd, pivo, meleme panty, jako bychom se dva měsíce neviděli. Stejně, reálnej rozhovor nic nenahradí. Cítíme se jak Strážci galaxie, superhrdinové, kteří jdou zase jednou zachraňovat undergroundovej death metal. Krásný stavy, když se bavíte jen s tím, s kým chcete, dokonce naschvál zpomaluju kroky, abych si všechno víc užil. 

Taxíkem do Libchavý, cestou asi 150 kg vtípků, začíná mě bolet sanice u huby. Těšíme se, tetelíme se radostí, když jdeme pomalu do kopce k zámku. Tak zase po roce tady, přátelé. Jsme tu! Hurá! Polehounku a jistě se propadneme na tři dny to totálního alkoholového oparu, touláme se areálem, objímáme se se všemi, se kterými se známe. Tlemíme se, až nám nadskakují bránice. Užíváme si kapely a svobodu. Všude samí milí lidičkové, držky vysmátý, tlamy ocvočkovaný, ruce pokérovaný. Pak taky prdelky, holky, co milujeme, protože jsou tu s náma. 

Mám NTEY zafixované hlavně jako festival plný setkávání. Jsem jen obyčejný fanoušek a jako takový zajdu jen na kapely, které já chci vidět. Občas se zakecám, opiju až moc, tak nevidím všechno. Proto jsou mé fotky nedokonalé a popis zahalen temným démonem alkoholu. Ale víte co, já si to přijel užít, ne stát dlouhý hodiny pod pódiem a řešit, kde se kdy kytarista přehmátl a bubeník ukopl. Jsem metal! A jdu do toho po hlavě. Jinak to ani neumím. Už takhle je report dlouhej jak vocas páně Hellboye.

BLADE OF HORUS - propracovaný brutální death metal té nejvyšší kvality. Pánové hráli přesně podle receptů, z kterých bych vařil i já, kdybych uměl hrát. Skvělý set! Killer gig!

KORPSE - holandské death/slamm/grind monstrum. Před spaním bych si je raději nepouštěl, ale naživo byli skvělí. Masakr, masakr a zase masakr! Dobrá řeznická práce! Great butcher work!

WORMHOLE - mezinárodní brutální aliance, která nám zahrála opravdu ostře. Technika,
krutost, ale i temnota. Chyběl snad už jen vetřelec, který by si nás dal k večeři. Velmi dobře! Very good job!

VULVODYNIA - tak tohle je hlavně o zábavě, netřeba v jejich vystoupení hledat něco víc. Jenže přátelé, copak je špatného na tom, pojmout slam taky trošku vtipně? Tancovalo se, pařilo. Celkový dojem velmi dobrý, body navíc za hlášky mezi skladbami. Ale jo, takhle k pivu a tanci, proč ne. Call halllellujah! VULVODYNIA and slamm! Massacre!

MALIGNANT TUMOUR rozdělují i spojují. Někdo má rád jejich starší tvorbu, někdo novější. Já si užívám obojí. Neberu ani sám sebe zase tolik vážně a tak jsem si je dal s chutí. To je taky dneska v metalu samej estét, intelektuál a filozof. Jenže já se chci taky zasmát a zapařit. A k tomu mi pánové posloužili velmi dobře. Metal, grind, dancing! Very good performance!


FECALIZER - co na závěr před spaním taky trošku toho brutálního death grindu? Proč vlastně ne. Totální vyhlazení jako ukolébavka. Moc jsem už nevnímal, ale co mi uši a hlava pobraly, tak bylo dobré. Good!

První den bývá, co se týká alkoholu dycinky nejhorší. Jak je člověk nadrženej, tak se zbourá jako prasca. Letošek nebyl výjimkou. Potácím se, kecám asi už totální nesmysly, ale já mívám veselé opice. Nevím, jestli to ocení i holky, taxíkář a kluci co se mnou musí být na pokoji. Jsem nočním dřevorubcem, který hubou vyřeže snad sud vypitýho piva. Uff. Krásný to dneska bylo.

Friday / pátek - May 18. květen

Pod ubikací je hřbitov. K ránu se mi zdá o tom, že jsem se vydal vyhrabat jeden hrob. Kopal jsem snad celou noc a v rakvi ležel nakonec místo nahé sexy zombie lahváč. Nekrofilní alkoholismus. K tomu bolehlav, křečonoh a střevní chorál. Sprcha, poopilecké kecy nás všech. Než se trošku srovnáme do latě. Jde se do hospody, nesmí nám spadnout řetěz, jinak budem nevrlý. I stalo se. Pochváleny budiž vyprošťováky. Už mě nic nebolí. Hele, koukám, že i v Český Lípě jsou hezký holky. Pořád píšu o prdelkách, přitom sem horňák jak hovado. Jo, slečno, dejte mi ještě jedno. Ano, jsme tu na setkání příznivců lidových písní. Třeba tady kolega hraje na lesní roh. Proto má takovou velkou hubu...já se jmenuji Hellboy...

Jedeme si zase rozhodit sandál, Bohoušovi znovu nalezli ztracený mobil. Jen si nebere foťák s prasklým sklem - to jsme fakt pařili až tolik? Asi jo. A jak jste včera dopadli? Je mi trošku líto, že tu nemám manželku, mám tulivou, to já po opici vždycky. Ale co, je tu výčep, kamarádi a čeká nás druhý den plný taškařic. Pomalu se propadám do víru ostrých riffů, podupávám nohama. Děkuji vám všem, co jsem vás viděl, slyšel, potkal. Děkuji za pochvalu mé mravenčí práce blogera. Cejtil jsem se mezi váma aspoň na chvilku jako superhrdina. Sám velký Asphyx, Star Lord, Star prd. Hellboy znovu zasahuje!

Polské F.A.M. mám rád. Devastující death grind mi hezky rozproudil krev v žilách. Nejedná se o nic světoborného, ale kluci do toho jdou po hlavě. Tak to má být a tak je to správně. Hlavně se s tím nepárat. Good bloody concert!

IN DEMISE - německý progresivní brutální death metal. Hudba trošku víc na přemýšlení, komplikovaná, složitá a temná. Asi bych si je užil víc doma, hezky v klidu, ale i naživo to nebylo vůbec špatné. Pro mě osobně dobrý tip. Po jejich deskách se poohlédnu. Progressive death high quality!

SECTESY jsou již několik let mými oblíbenci. Není divu, obliba melodického švédského death metalu je nám vlastní. Líbí se mi nejen jejich nahrávky, ale i koncerty. Mám rád, když do toho kapela dá všechno. SECTESY opět předvedli jedno ze svých skvělých vystoupení! Death, cold, speed, hell! Killer gig!

MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY - pánové nás pozvali na klasickou devastací lidské mysli. Bylo to strhující, nadupané, šílené, masakrující. Měl jsem pocit, že na pódium přijel buldozer. Hele, jako fakt super, přesně podle mého gusta. Žádný zbytečnosti, ale rovnou útok na solar plexus! Gore brutal death grind attack! Very bloody, very goog!

FLESHLESS  jsou již dávno uvedeni do death grindové síně slávy. Bývá na ně spolehnutí. Na domovské půdě předvedli jedno ze svých velmi dobrých vystoupení. Žádná únava, žádné zbytečné prodlevy. Ano, takhle se to má dělat! Killer! Massacre!

CARNAL DECAY - velmi brutální pozdravy ze Švýcar. Mám z téhle země již dlouhá léta nůž a ten je stejně ostrý, jako tvorba těchto šílenců. Chtěli jste zemřít? Měli jste možnost! Řezalo to pěkně, to vám povím. Za mě velká spokojenost. Sharp brutal death metal, very well played!

CRANIOTOMY - vedle mě zaznělo: "Ty vole, to jsou jatka". A byla. Vskutku. Tolik krve by se v nás nedořezal. Na mě bylo už pozdě, ale vydržel jsem. Musel jsem. To byla zabijačka v přímém přenosu. Brutální, nekompromisní, skvělá! Pochutnal jsem si moc! Absolut maniacal gig! Great!

Recenze/review - CRANIOTOMY – Overgorged Flesh Flies Dying Slowly (2015)

Každým dnem se nejen násobí hladina alkoholu, ale taky radost. Jsem vtipnej jako nikdy nebo si to aspoň o sobě myslím. Mám zase ty svý herecký nálady, kdy jedný slečně vyprávím, že jsem ortodoxní pagan black metalista a že máme dnes na ubykačce vítání zimy. Že jsem velekněz a vůbec. Kdože to zavolal toho taxíka? Kdože měl zase blbý kecy všude? Proč mi kupujete ty panáky, když je neumím pít? Otázky zůstaly nezodpovězeny. Musím si lehnout do stabilizační polohy, abych neblil jak velryba. Napadají mě už jen říkanky typu: "Bez chlastu není metal! Smrt pozérům!" Jsem dávno na jiné planetě. V zemi všech opilců. Je mi fajn. Amen.

Saturday / sobota May 19. květen

Vylétl jsem z těla a díval se na sebe jak spím. Kurva já jsem to nejsem já, to je Bohouš, kterej spí jak jezule. Smrdíme pivem, pokoušíme se z hlav vyhnat ty zasraný permoníky. "Já bych tak šukal chlapci": svěřuji se a oni z toho snad mají radost, že jsem osamocený, bez ženy, bez objetí. Řešíme nejdůležitější věci na světě, jako kus žvance a pivo. Ploužíme se městečkem, máme filozoficko - pivní náladu. Fotři od rodin si vyhazují z kopýtka. Mrdáme na celej svět, na práce, na debily v ní, na účty, auta, povinnosti. Tak nám těch pár dní dopřejte, my se pak zase zařadíme a budeme platit, platit a pracovat do roztrhání těla i mysli. Spláchneme to pivem, zajíme jídlem k pivu. Vyrazíme až za chvilku, dal bych ještě jedno. Tak jo.

Do kopce k zámku jdu jak kdyby mi bylo 120 let. Žádnej Jura, povídám. Si chlastej a pař v mým věku, ty nádhero. Šineme se k výčepu. Jsem sice Hellboy ve výslužbě, ale mě nedostanou. Metáááál, pyčo...řveme a jsme zase v tom. Poslední masakry mohou začít.

Piju pivko a přede mnou to rozjíždějí CONGENITAL ANOMALIES. Hele na rovinu, takovýhle kapely mají hrát hned před těma hlavníma. Protože to umí, protože konečně mají dobrého bubeníka, protože nejsou jen brutal a slamm, ale i něco navíc. Totally, dark, slamm masacre! Great performance!

TRAUMATOMY  - další z řady brutálních spolků, ve kterých muzikanti odvádějí skvělou práci. Naživo velmi drtivé, zničující, devastující. Užil jsem si je, i když jsem chvílemi trošku nechápal. Každopádně dobrý masakr! Massacre!

SACRAMENTAL BLOOD hráli loni i na našem festivalu DEADLY STORM. Staří harcovníci, kteří nectí v death metalu jenom šílenství, ale také temnotu. Pro mě osobně jedna z nejlepších kapel festivalu. Tolik špíny, nihilismu a tmy se jen tak neslyší. Absolut great death metal with dark expression!

STILLBIRTH - německý brutální stroj na zabíjení. Opatřený ostrými riffy, válcujícími bicími a řevem bestie. Co dodat víc? Vlastně už není co. Bylo to totiž zničující! Devastating gig! Very good!

CORPSE FUCKING ART - italští milovníci humoru, death metalu a gore záležitostí připomínali maniaky, kteří právě utekli z domu šílenství. To bylo takový maso, že jsem měl co dělat, abych to ustál. Total massacre!

Legendární HYPNOS byli pro mě velmi příjemným zpestřením celého festivalu. Mezi těmi všemi brutaly a grindy zaznělo taky trošku temnoty a chladu. Bruno a jeho věrní odvedli opět parádní vystoupení (škoda jen, že se s kapelou loučí Pegas). Jako bych se ztratil v černé mlze. Vynikající vystoupení doslova narvané temnou energií! Excellent performances literally crowded dark energy!


Recenze/review - HYPNOS - The Whitecrow (2017)
Rozhovor - HYPNOS - Nové album „The Whitecrow“ je o mladém klukovi, který se rozhodl skončit s podřizováním se většinovým názorům a myšlenkovým klišé.
Interview - HYPNOS - New album “The Whitecrow” is about a young guy who doesn´t want to follow majority opinions and ideological clichés.

Na italské DEVANGELIC jsem se hodně těšil. Tahle smečka jde hodně nahoru. Pro mě koncertní premiéra a taky skvělý zážitek. Když někdo umí, tak prostě umí. Podobné chvíle se těžko popisují, lepší je je zažít, ale pokusím se. Na pódiu řádila parta totálních šílenců, kteří nejen že uměli hrát, ale ještě přidávali navíc pořádný kus nadšení. Byl jsem stržen do víru a vyhozen vlastně až na konci. This is how I think hones and great brutal death metal should sound like. Excellent!

DISAVOWED - holandská legenda byla pro mnohé asi největším lákadlem. Nebyl jsem výjimkou. Jednalo se přesně o ten druh koncertu, na který se hrozně těšíte, kapela pak přijde, vše rozmetá na kusy a vy pak ještě dlouho stojíte a nevíte co se svým já. Tohle bylo totální zlo, převlečené za brutální death metal! Good old bloody work in a very good performance! Great!

DEAD - byly doby, kdy naše přehrávače okupovalo porno převážně z Německa. K tomu samozřejmě, abychom vypadali taky trošku jako metalisti a grindeři, zaznívali i DEAD. Ano, další legenda, tentokrát pořádně perverzní. Sex, násilí, smrt! Zpívalo a hrálo se o všem hezkém i ošklivém. Pánové byli v dobré formě i rozmaru. A o to jde především. Měl jsem již hladinku, ale dal jsem si je s chutí. Taková příjemná krvavá tečka za tím naším festivalem, aspoň pro mě. Simple riffs, dirty sound just like an autopsy table and a big portion of pressure and energy! Perversion, death, grind! Very good!


Následuje zpěv lidových písní, mé obvyklé nekonečně dlouhé loučení s kamarády. Uvidíme se tam a tam. Já jsem starej srdcař, žádná kurva převlečená za metalistu. Devadesátková škola, olysalej tlustej Hellboy, co vás zase rád pokaždý uvidí. Moje srdce sice není z nejzdravějších, ale pro vás ho budu mít vždycky otevřený. Protože mi s váma bylo dobře. Hergot dost, nechci bejt jak ukňouraná bába a nerad se dojímám. Jenže alkohol dělá svý. Čtyři dny je na mě dost. Ještě, že s náma zůstaly holky. Jednak jim to slušelo, ale hlavně uměly objednat taxíka. Na nás byly naše telefony v půl čtvrtý až moc chytrý.

Opilá cesta taxíkem, opilá ubytovna, opilý polštář. Sny plné nahých pokérovaných žen. Kozy a prdele, já jsem fakt Hellboy, co vás přišel zachránit a povozit. Pojď ke mě má milá, já tě pohoupu. Neboj. Znáš mě, viď. Hergot, to zase bylo něco. 

Přiznám se, že nedělní cestu do Plzně mám v mlhavém oparu, už jsem jen naložen, zničen a asi mám zimnici. Jeli se mnou z Prahy nějací metááálisti, s triky Sabaton a Nightwish. Mlaďounký, nadšený, s holčinama jako víno. Jedný jsem usnul na rameni. Prý, četla jsem tvůj blog, jsi dobrej. Bývám skromný, až stydlivý, ale tentokrát jsem za Hellboye. Tak jí děkuju jen tak na půl huby, abych byl jako tvrďák. Přesto díky moc, svítila si jak slunečnice.

Prostředí festivalu se mi moc líbí. Zámek a kýče, útočný kohouti. Jídlo jsem nejedl, ale prý bylo drahé (podle jiných zase ne, ale prý chutnalo). Ocenil jsem rakety. Zvuk mi přišel převážně slušný a solidní. Občas přeřvaný, ale celkově v pořádku. Pivo Březňák dvanáctka mi chutná, na pohodu. 

Nějaká kritika, ptáte se? Možná snad jen ty časy se moc nedodržovaly. Mě to nevadilo, ale když někdo přijel třeba jen na dvě tři kapely, tak si počkal. Stylově bych se samozřejmě za moji maličkost držel víc v old schoolu. Těch tepláků a rovných kšiltů bylo možná až moc. Nojo, ale já jsem starej, s tím už nic nenaděláte. 

Můžete mi prosím vás říct, kdo to má pořád psát? Vždyť mě ještě dneska bolí hlava, nohy, břicho od smíchu, mám divný stavy a pořád několik promile v sobě! Proč mi přijdou v práci všichni takoví nudní a šediví? Proč se mi celej festival pořád přehrává v hlavě znovu dokolečka? Bylo to skvělý, přátelé. Víte, ono potkat na jednom místě tolik spřízněných duší je dneska už velká vzácnost. NTEY o tomhle je. O tvrdý muzice a skvělých lidech. Byla to jízda, bylo to peklo a ráj, byl to smích. Díky, díky, díky všem! Váš Asphyx, toho času Hellboy ve výslužbě.

Photos - FANS - NICE TO EAT YOU DEATHFEST 2018 - zámek Libchavá - 17. - 19. 5. 2018

Photos - BANDS - NICE TO EAT YOU DEATHFEST 2018 - zámek Libchavá - 17. - 19. 5. 2018

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Photos - BANDS - NICE TO EAT YOU DEATHFEST 2018 - zámek Libchavá - 17. - 19. 5. 2018


author of photos Asphyx
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky

Thursday / čtvrtek - May 17. květen

Friday / pátek - May 18. květen

Saturday / sobota May 19. květen